pondělí 2. května 2016

Prubli jsme svetrovinu



Poprvé a ne naposledy. Ukázalo se, že se nám bude hodit.

 



Přijali jsme úkol - otestovat tuto.
 Testuje celá rodina a nejen ta naše. Někdo nosí, jiný fotí, třetí vymýšlí, čtvrtý si vymýšlí....

"Svetrovina fleecová"...navádí k porovnávání se samotným fleecem. A tak to také v následujících bodech trochu bude. Ne vždy.

  • svetrovina je trochu pevnější, tužší, než fleece
  • nelepí se na spodní oblečení
  • je vzdušnější, souvisí s předcházejícím bodem
  • rychloschnoucí
  • síjemná (říká Dorka)
  • žmolkuje, ale málo
  • působí trochu "retro" - materiálem
  • design je "in" a konkrétně tento tak trochu žere a schovává špínu. Myslím tu, co není životu nebezpečná, ale oko (babičky?) by ji už jen těžko sneslo
  • lehce vodoodpudivá - pár kapek nemá šanci se vsáknout
  • prý se páře, proto jsem ji, ještě než jsem do ní poprvé střihla, olemovala na overlocku, aby neuteklo ani jedno oko. Se samovolným utíkáním očí to není až tak kritické. Při normální manipulaci jen tak oko neuteče. Ledaže s látkou budete dělat psí kusy. Nebo pokud se páře šev, tak se látka začne trochu třepit. 
  • design je tištěn na bílý podklad, může při napnutí látky prosvítat

Některé body z výše vypsané charakteristiky materiálu mě vedly k ušití dvou tunik (a jedné čepice, ale tu Vám zatím neukážu...je třeba ji ještě trochu vyladit).


 Střih jsem si vyrobila z jednoho na triko. Modelka má velikost cca 110. Vzala jsem si tedy střih na tričko o stejné velikosti a při přikládání předního a zadního dílu k přehybu látky jsem ho trochu vychýlila do strany. A tak vzniklo požadované tunikové "áčko". Je dobré vychýlit přední a zadní díl stejně. Ale drobné rozdíly se ztratí. A nezapomenout prodloužit do tunikové délky!
Trochu jsem prohloubila průramky, aby byla tunika volnější i v průramcích (chceme ji nosit na trika nebo mikiny) a prodloužila ramenní šev k vytvoření minirukávků.
Do ramenních švů jsem v jednom případě všila úzký tkaloun (5 mm šíře, "baby tkanička"). Aby se šev časem nevytahal. Druhá tunika tkaloun nemá. A zatím se zdá, že je to jedno, jestli má, nebo nemá. Obě varianty se chovají stejně. Čas prověří.
A švy jsem (zkrotila) přišila ke straně. Potřebují to. Víc jim to sluší.


Do švu jsou všité "šňůrky" na stažení zadního dílu. Proužky zbylého úpletu s elastanem.
Postup jsem zkusila nafotit. 

Předkreslený oblouček - poloha šňůrky, označení středu.

 Šńůrku/úplet jsem natáhla na max až ke středu tuniky. Přišpendlila. A ještě jedno přišpendlení, cca v polovině každé strany.

Nakonec jsem přišila k tunice maximálně natažený proužek úpletu tříkrokým cikcakem.

Rovnoměrné nařasení je hotové. A vypadá lépe (obrázek vlevo), než když jsem proužky všila jen do bočních švů (obrázek vpravo).
 

Lemování. Zkusila jsem více způsobů. Ve výstřihu na třetiny, v průramcích proužkem přehnutého úpletu, v délce lemovací gumičkou.
 V průramcích trochu prosvítá bílý podklad svetroviny. Ale tam mi to nevadí. Asi by mi to trochu vadilo na ploše. Proto bych z ní nešila něco na tělo. Co třeba? Napadla mě čepice. Kdyby byla až moc hlavu obepínající. Já jsem šila tak trochu oversize čepici. A vyšla hezky. Někdy ještě nafotím a přidám do článku. 

Délka je lemovaná lemovací gumičkou. 
Nejdříve jsem ji našila téměř nenatahovanou. To se neosvědčilo. Okraj se občas otáčel rubem navrch. Druhý pokus, gumičku při našívání přiměřeně napínat, je ten správný. Okraj se naotáčí rubem navrch a lépe to vypadá. Balonek...
 

Kapsička se našívala snadno. Látka se nekrabatí, nevlní. 


Takto vypadá svetrovina po prvním praní
 Trochu chloupek, který se v místech většího tření (pod průramky například) změní ve žmolky. Ojedinělé, snadno odstranitelné. Ty jsem nevyfotila, protože nám se zatím nevytvořily. S těmi má zkušenost odvážná majitelka druhé tuniky (díky Verunko!).



Když jsem svetrovinu před nedávnem dostala k otestování, říkala jsem si, že přišla tak trochu mimo svou sezónu. Ale tunika ze svetroviny se hodí i na jaro/podzim/zimu. Dorka ji nosila hlavně venku. Kdy ještě nebylo úplně teplo, občas zafoukal vítr, ve stínu parku. Na mikinu, nebo triko s dlouhým rukávem.
Verunka ji zase testovala doma. Ve školce třeba, kde po ránu ještě nebylo v místnosti ideální teplo, už se netopilo, ale sluníčko ještě nehřálo do oken. 

Tak to je asi zatím vše, co jsem se o světrovině dověděla. Díky za přečtení a přeji hezké jaro!
Lenka

9 komentářů:

  1. tyjo já bych chtěla šaty ze svetroviny s kapsou z králíčků!je to krása a dorka tak vyrostla!těším se na vás brzo!(teď máme neštovice)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně?! Do šití šatů ze svetroviny s kapsou z "králíčků" by se mi teď chtělo asi o něco víc, než do sukně se stejnou kapsou....tak kdyžtak potvrť zájem emailem a dohodneme detaily. A dnes jsme Vám vlezli do domu na exkursi! Nadšeně nemám slov...:)

      Vymazat
  2. Ty jo, bavilo mě to jako literární útvar :) Tak to třeba taky zkusíme (svetrovinu, ne literaturu), když jsi to tak pečlivě prubla. Ta pírková se mi z nabídky líbila nejvíc... Hezké jaro i Tobě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Literární útvar? Tak děkuju. Jo, my svetrovinu také už přijali do rodiny :)

      Vymazat
  3. Parádní výsledek, tunika se mi moc líbí. (I ta vaše holčička.) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju. A ani k té parádě nebyla složitá cesta :)

      Vymazat
  4. Leni to je report, to se nám švadlenkám bude určitě hodit. Jen já si na nákup svetroviny ještě počkám. Pořád (víceméně) platí, že se snažím ulevit zásobám a sedím si na rukách :-) Zvlášť když teď těch chvilek za strojem je tak málo! Moc se mi líbí promyšleně propracované detaily.

    OdpovědětVymazat