pondělí 27. ledna 2014

Nemilá/milá zkušenost s popáleninou

Jak už jsem naznačovala ve starších článcích, měli jsme trochu dramatický vstup do nového roku 2014. Mikuláš, mladší syn, se popálil horkým čajem.
Většinu hospitalizace jsme trávili na JIP Kliniky popáleninové medicíny VFN Královské Vinohrady.
Kromě pochopitelných strachů o život Mikuláška jsme zažili i mnoho nepochopitelného. Tím myslím velmi intenzivní zájem a obavy o zdraví našeho syna od lidí, kteří nepatří do úzkého rodinného kruhu.
Mnoho lidí z našeho domácího sboru Církve Bratrské mělo zájem o informace, jak se Mikulášovi daří. Nejspíše se mnoho lidí za nás také modlilo, myslelo na nás, nabízelo praktickou pomoc. To mě těšilo a asi ještě pořád těší.
Psali jsme (já a Petr) pravidelné reporty zájemcům o tom, jak se Mikulášův stav mění. Pomáhalo mi to mít nadhled "reportéra".
Zpočátku jsem/jsme bojovali s pocitem viny, že jsme neochránili dítě od vážného zranění. Když jsem přemýšlela o tom, co jsme udělali špatně a co předcházelo úrazu, tak to byl sled špatných rozhodnutí u kterých ve chvíli rozhodování nečekáte žádné vážné následky. Takže proč si taky trochu nezablbnout. Většinou to projde, no a občas ne. Nám se to "občas" stalo.
Ale zase kdo ví, co by se stalo, kdybychom udělali vše správné...klidně by to mohlo dopadnout stejně.
Mikiho sourozenci jeho absenci a zranění nesli v pohodě. Občas o tom mluvili. Matějovi chyběla máma. Chodila jsem do nemocnice na den. Většinou pozdě večer jsem se vracela domů, takže jsme se s ostatníma dětma moc neužili.
Pak "pomohl" můj zánět dutin. To jsme se museli v návštěvách Mikuláše vystřídat s Petrem.
Mikulášův návrat domů byl radostný a dojemný. Připomělo mi to událost "neseme si domů novorozeňátko". Mikuláš byl celkem bez emocí, zato sourozenci rozněžnělí a rozechvělí.
Nejemotivnější byla reakce Dory - Mikulášovo dvojče. Koukala na bráchu jak kdyby nevěřila svým očím, že už je doma. Přišla k němu a jemně se ho dotýkala, pusinkovala.

A že je můj blog o šití, tak to pruhované triko, co má M na sobě je moje výroba. Látka Lillestoff, střih upravený z Ottobre design, na rameni zapínání podle návodu Tafany. Tenkrát ještě chyběly druky. Dnes už nechybí.

Přeji pěkné dny, šťastné konce a Boží ochranu...ta někdy vypadá divně že?

Lenka

9 komentářů:

  1. Díky za čtivé shrnutí! S Dorkou je to dojemný, asi si neumíme představit, jak dvojče chybí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! Dorka si bez bráchy doma užívala pozornosti. Přijela babička na pomoc a Dora se měla. Takže jsem chybění bráchy ani nezaregistrovala. O to víc mě překvapilo to "znovunalezení" bratra. Nepopsatelný zážitek :)

      Vymazat
  2. Díky za upřímnou výpověď! Držte se a hodně zdraví všem! Už snad máte, minimálně pro letošek, souhru nešťastných událostí vybránu a bude jen dobře. Moc vám to přeju. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, také děkuji za sdílení. Hezky se čte o Mikuláškově návratu domů.Myslela jsem na vás a jsem ráda, že už jste všichni pohromadě. Líbí se mi fotka - jak staší brácha sleduje maldšího. Jeho výraz mluví za vše ...Dojímám se tu.-) Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,jsme s Danem moc radi,ze je Mikulas doma a snad uz v poradku. Moc jsme na Vas mysleli a myslime! Bozi pozehnani!
    Matulici

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji všem za milé komentáře!

    OdpovědětVymazat
  6. Tak jak jste zvládli "první týden?"doufám, že už budete brzo jako dřív:)a pěkně jsi to napsala!
    zdravíme na ohradu!z t a f

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Zuzo, no hele teď se snažíme zvládnout střevní chřipku. Díky ní mám monokla na levém oku (jak k tomu došlo? povím, až se potkáme). Ale já, Petr, Miki, Dora a Ema už ji mají za sebou. Teď ještě babička a Matěj. Ale třeba je to mine? :D

      Vymazat
    2. tyjo tak to jsem zvědavá!u nás máme taky veselo,toník s šestou nemocí a pusou plnou boláčků a tom noční...a františek tři hodiny veselého nočního dovádění:)
      tak at to přežije babička s matějem!obdivuji kolik vás tam doma je!hodně sil a radosti z tvoření!

      Vymazat